Živiny se musí dostat do buněk, což zajišťuje cévní soustava.
Většina vstřebaných živin musí nejdříve projít vstupní kontrolou jater, kde probíhají další chemické procesy, ukládají se živiny nebo jsou nezměněné odeslány k využití dál do těla. Množství procesů, které játra vykonávají, je obdivuhodné.
Vytvářejí vlastní aminokyseliny, mění cukry na tuky a obráceně. Mohou tvořit i ničit. A teď malé tajemství.
Týká se významu kyselin a zásad. Stane-li se naše tělo (včetně krve) kyselejším, naše živiny budou záporně nabité (srážlivé).
Jinak řečeno, náš stavební materiál (tuky, palivo, minerály a další látky) se začne slepovat či shlukovat. Většina potravin, které běžně jíme, je kyselinotvorných. Kyselost, která vytváří teplo, způsobuje záněty cév a ostatních částí těla.
Na cévní stěny se začnou lepit lipidy (tuky), aby je ochránily před zánětem. Avšak shlukování lipidů má rovněž za následek vznik lipidových kamenů, například žlučových a jaterních. Nejběžnějším protizánětlivým lipidem je cholesterol, který tělo používá k boji se záněty.
Jsou-li tkáně kyselé, a tudíž zanícené, začnou játra produkovat více cholesterolu, aby zánět potlačil. Ale to znamená, že začne stoupat hladina cholesterolu v krvi.
Také minerály se začnou shlukovat a vytvářet „srostlice", které se projeví jako ledvinové kameny a kostní ostruhy apod.
Buněčná membrána má malinkaté otvory, které neumožňují vstřebávání této „nahloučené" výživy. A jakmile se k sobě začnou lepit červené krvinky, což znemožní řádný transport a využití kyslíku, dojde k buněčnému hladovění, které má za následek hypoaktivitu žláz a orgánů, ztrátu systémové energie, oslabení svalové tkáně a nakonec i smrt.
Mnoho žláz dodává mj. hormony a steroidy, které podporují zužitkování živin. Jsou-li tyto žlázy z výše popsaných důvodů oslabeny, je ohroženo využití vápníku a dalších látek, což se projeví mnoha chorobnými symptomy.
Například jedním z úkolů vápníku je pomáhat transportovat živiny buněčnou membránou. Je-li oslabena štítná žláza, zpomalí se nebo zablokuje zužitkování vápníku, což má za následek hladovění buněk a ještě větší oslabení štítné žlázy. Tento cyklus má čím dál ničivější následky.
Z knihy:Zázračná detoxikace
Robert S. Morse, N.D., D.Sc, I.D., M.H., je lékař-naturopat, biochemik, iridolog a bylinář.