Když někomu odpouštíme, neomlouváme tím jeho chování. Svým odpuštěním pouze zabráníme, aby jeho chování zničilo naše srdce.
“To co mi provedl, to mu nikdy neodpustím.” Řekne si řada lidí, protože cítí určitou křivdu. Je to trochu nešťastný přístup, protože neodpouštíme kvůli dané osobě, ale kvůli sobě.
Odpuštění je obtížný a často bolestivý proces. Za odpuštění nemůžeme nic vyžadovat a vlastně ani nic očekávat. Možná proto lidé neradi odpouštějí.
Odpuštění se tedy může zdát na první pohled nespravedlivé.
Proč bych měl vlastně odpustit? Stala se mi přece velká křivda!
Jsme to ale pouze MY, kdo se díky negativním pocitům z minulosti trápí, a je to cesta k tomu, jak se stát OTROKEM druhých lidí bez jejich přítomnosti, protože takto s námi budou skrze negativní myšlenky každé ráno, po celý den i v noci, ve snech.
Nutno také dodat, že člověk, kterému bychom měli něco odpustit, často ani neví, že nám něčím ublížil, nebo ho to vůbec netrápí. Nemusíme za tím člověkem chodit a odpoštět mu přímo.
Odpouštíme v sobě, můžeme to udělat teď hned v duchu nebo postupně každý den odpustit trochu. Řekněme si, že se dnes budeme méně kvůli té křivdě trápit a zaměříme se na ostatní radostné situace.
Nejde o to, zda odpouštět, ale proč odpouštět.
Dovolíme sami sobě opět volně dýchat. Vyhneme se nemocem, které vznikají z vnitřních trápení. Budeme se více radovat ze života.
Představte si, jak by váš život vypadal, kdybyste vůči žádnému člověku ani sobě necítili negativní emoce. Bylo by to lepší než teď?
Vždycky mějme na paměti, až budeme na někoho naštvaní, že to co nás ve vztahu k němu trápí, není tady a teď, je to křivda z minulosti. A minulost je pryč – je to historie.
Pokaždé odpouštíme pouze a jen KVŮLI SOBĚ, aby se nám lépe a volněji žilo. Vždyť by to bylo nefér, abychom se trápili my kvůli někomu jinému.
|